Pohádka na nedělní odpoledne
Princezna a drak
Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. Když bylo nejstarší osmnáct let, zavolal si ji král k sobě a řekl: ,,Milá dcero, ačkoli jsi ze všech nejstarší, nejkrásnější a nejchytřejší, zůstáváš na ocet. Zaslíbil jsem tě kdysi princi ze sousední země, ale ten bohužel zemřel dřív, než se o tom dověděl. Jinak by si tu smrt určitě rozmyslel. Od té doby se pro tebe nenašel nikdo vyhovující. Musíš se po někom ohlédnout sama.” Princeznu to ani příliš nezarmoutilo, jen si pomyslela ,,To je skvělé, aspoň si trochu užiji života. Dokud mi nebylo osmnáct, poroučel mi otec a kdybych se vdala, poroučel by mi manžel.”
Nějaký čas žila podle svého gusta, ale po čase se o ní začínali ucházet ženichové - většinou urození princové. Jenže princezně se do vdavek moc nechtělo. Prohlásila, že si vezme pouze toho, kdo ji oslní něčím výjimečným. Díky tomu se začalo do království hrnout ještě více ženichů. Někteří se snažili princeznu oslnit dary, jiní zase svým uměním, ti hloupější se snažili oslnit svou krásou a ti nejhloupější, kteří si mysleli, že jsou chytří, se snažili oslnit tou chytrostí. Žádný z nich neuspěl.
Až jednou k zámku přišel drak. Někdo si určitě myslí, jak si jen může nějaký šeredný drak myslet, že okouzlí princeznu. Jenže on to nebyl klasický pohádkový, šeredný drak. Naopak měl velice roztomilý čumák, šibalské oči, krásnou blýskavou zelenou kůži a nádherně dlouhý ostnatý ocas. Princezně hned padl do oka a když ukázal vlastnosti u chlapa nezvyklé, to jest inteligenci a milé chování, pravila, že si vezme jeho a nikoho jiného.
Brzy se konala velká svatba a po ní si drak odnesl princeznu do svého sídla - krásného hradu uprostřed údolí plného malých chaloupek, kde bydleli drakovi poddaní. Ti si nevěstu svého pána okamžitě zamilovali stejně jako kdysi jeho. Ona s drakem moudře panovala, že se nikdo neměl špatně a naopak poddaní se ze všech sil snažili, aby království vzkvétalo. Nové paní zámku tedy nastaly zlaté časy, ale po nějaké době zjistila, že jí k úplnému štěstí stále něco chybí. Začala tedy přemýšlet co je jinak. Nakonec na to přece jen přišla. Vadilo ji, že ona je člověk a její muž drak. Večer se s tím svěřila manželovi a ten ji řekl: “Po čase se sblížíme, ale musíš ještě pár let vydržet.”
Princeznu to na chvíli uspokojilo, ale čím více čekala tím méně byla trpělivá. Začala komandovat služebnictvo i svého muže. Též se u ní začaly projevovat dračí choutky, avšak poněkud jiné než mívají draci. Chtěla totiž alespoň jednou týdně k večeři malé dráče hlavně z drakova příbuzenstva. A když jí někdy odmítli dodat dráče, rozběsnila se, že se všichni raději uklidili do bezpečí v hadím doupěti. Ječela, dupala, případně hlasitě brečela. Drak se velmi trápil a říkal si: “Proč se jen stala z tak hodné a chytré dívky taková dračice.” Přemýšlel, jak ji napravit, domlouval ji, vařil ji odvary z různých bylin. Jeden den vařil odvar z dobromyslu, vařeném na dračím ohni, další den to byl laskavec vařený v dračích slinách a další byliny. Leč vše bylo marné. Princezna se k lepšímu neměnila, spíš naopak. Její vrtochy byly čím dál tím horší. Až se jednou drak naštval a řekl jí: “Má milá, buď budeš sekat dobrotu, nebudeš zlá, panovačná a ani nebudeš mít tyto odporné dračí choutky, nebo tě odsud vyženu. Toho se princezna zalekla, protože i přes svoje vnitřní změny nepřestala draka milovat. Prosila a slibovala, že se polepší, jen aby jí manžel nevyháněl. Drak jí nakonec odpustil a dal jí druhou šanci.
Princezna draka nezklamala a slib dodržela. Nekomandovala již služebnictvo, nevztekala se, když nebylo ihned po jejím a začala být opět milá. Ba dokonce přestala pojídat dráčata.
Nejdřív jí to připadalo neuvěřitelně otravné, ale potom si na dobré chování zvykla a vůbec nechápala, proč se chovala tak šeredně. Jejich vztah nabyl původní láskyplnosti. Princezně se začala měnit podoba. Po celém těle ji rostly pěkně zelené šupiny, z kostrče jí vyrostl ocas a brzy se zní stala krásná, urozená dračice. Její manžel byl tou změnou nadšen a rád vyhověl jejím novým dračím choutkám – přinášel ji urozené prince ze všech koutů země.
A tak se dračí sluj pod hradem plnila kdysi odmítnutými ženichy, které jim kuchař připravoval k nedělnímu obědu. Mělo to však nevýhodu. Brzy se to rozkřiklo po celém světě a princové se raději vzdali svých titulů. Mladík, nemající před svým jménem slovo “princ”, nevzbuzoval u princezny laskominy. Ubývalo proto princů a knížat a hrabat a baronů. A tak vznikla republika.
Zuzana Syrůčková
Žlutá pohádka - Nepozorný Padesátka
Nejen z Brna jezdily autobusy. Jezdily také z Liberce, Českého Krumlova nebo třeba z Plzně. Odtud také startoval Padesátka.
Zuzana Syrůčková
Rozhovor Mrňouska s maminkou
Neustále se točím kolem maminky. Hrozně moc bych si s ní chtěl promluvit, ale nejde to. Neslyší mě, ať se na ní snažím mluvit normálně nebo křičet. Já jsem totiž umřel.
Zuzana Syrůčková
Žlutá pohádka - Stotřicetosmička unesen černokněžníkem
Stotřicetosmička to neměl jednoduché. Jeho řidič Luboš byl trochu morous. Dostat z něho víc jak dvě slova během jízdy bylo obtížné a úsměv byl snad nemožný.
Zuzana Syrůčková
Žlutá pohádka - Uličnický Dvěstědvacítka
Říká se jaký pán, takový krám. A to platilo i u Dvěstědvacítky. Když přijel jako úplný nováček do firmy, obhlíželo si jej spousta řidičů. Dva z nich na něj vesele zamrkali a on jim ochotně zablikal na oplátku.
Zuzana Syrůčková
Žlutá pohádka - Dvěstěsedmnáctka bojuje proti nepořádníkům
Byly autobusy a posádky, které dbaly na úklid a čistotu více než ostatní. A tak je velmi hnětlo, když po sobě cestující zanechali nepořádek.
Zuzana Syrůčková
Žlutá pohádka - Bojácný Stodvacetšestka
Vedle Osmdesátky stával často Stodvacetšestka. Jezdil s ním otec a syn – Honza starší a Honza mladší.
Zuzana Syrůčková
Žlutá pohádka - Věčně unavený Osmdesátka
Na kraji Brna byl velký areál, kde parkovaly kamiony a také spousta žlutých autobusů. Některé jezdily do Prahy, některé jezdily do Ostravy, jiné zase do Zlína.
Zuzana Syrůčková
Málo známé výročí
S malým zpožděním chci připomenout jedno výročí. Pro nás je prakticky neznámé, pro naše západní sousedy je hodně známé.
Zuzana Syrůčková
Prague Pride
V pondělí začal festival homosexuálů a leseb a strhla se kolem něj debata. Zejména kvůli průvodu, který je součástí festivalu. Co člověk to jiný názor. Ani se tak nevedou spory ohledně samotného festivalu spíše jako o tom, zda je homosexualita normální a v pořádku či to je zvrhlost. A zda mají tito lidé právo křičet do světa svou orientaci. Z celého festivalu se vypichuje hlavně sobotní průvod, jiný program tam zřejmě neexistuje.
Zuzana Syrůčková
Nejen parašutisté prokázali odvahu
Dnes si připomínáme den atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jména Josef Gabčík, Jan Kubiš nebo Karel Čurda zná téměř každý Čech. Slýcháme o nich v televizi, čteme o nich v novinách. Odvaha dvou z nich je nezpochybnitelná, ať má člověk na samotný čin jakýkoli názor. Nicméně v souvislosti s atentátem se objevilo více lidí, kteří projevili minimálně stejnou odvahu. Chci připomenout čtyři z nich: Vladimíra Petřka, Václava Čikla, Jana Sonnevenda a otce Gorazda. Ti co pomáhali ukrýt prašutisty v chrámě Cyrila a Metoděje.
Zuzana Syrůčková
Drábek šetří a chce zřídit novou službu
V tomto týdnu jsem se v papírové verzi novin dočetla, že pan ministr Drábek chce zavést službu tzv. komunitní (nebo obecní) sestry. Ty by měly radit a pomáhat lidem, kteří se náhle ocitli v obtížné životní situaci s tím, na jako službu a na jaký příspěvek mají nárok. Byly by povinným zaměstnancem obcí s rozšířenou působností. Na první pohled hezká myšlenka. Na druhý pohled tu je několik ale...
Zuzana Syrůčková
Hodina sem hodina tam
Nastala nám změna času. Hodiny se posunuly o hodinu dopředu a nastal letní čas. S posunutím hodin nastalo také krátké období tradičního mňoukání o zbytečnosti a také hrozné škodlivosti této změny.
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1521x