Je to otázka onoho tradičního úhlu pohledu. Každý den můžeme nacházet příběhy, které pro někoho jsou pouhou banalitou, pro jiného oslavou vůle a rozhodnutí se nesmířit s prohrou. Ve světle Bílé růže pro vás může být příběh muže, jenž nešťastnou náhodou v šesti měsících přišel o obě dlaně. Odmítl se poddat této ráně osudu a naučil se s tímto handicapem žít, nejenže pracoval a začlenil se do normálního života, nakonec i odmítl protetiku, protože už byl natolik zvyklý na svůj nedostatek, že ho jako nedostatek vůbec nebral. Jenže to nebylo za války a nezemřel pod guilotinou. Jeho jméno jsem dávno zapomněl, ale vašimi slovy si říkám, že zasluhuje stejný obdiv, protože se nesmířil s tím, co mu osud připravil.