Žlutá pohádka - Věčně unavený Osmdesátka

Na kraji Brna byl velký areál, kde parkovaly kamiony a také spousta žlutých autobusů. Některé jezdily do Prahy, některé jezdily do Ostravy, jiné zase do Zlína. 

Na každém z nich se střídali dva řidiči a také tam pomáhaly stevardky. Na vše dohlížel pan Dispečer. Ten kontroloval, zda jsou autobusy po technické i vzhledové stránce v pořádku. A také dohlížel, zda není na silnicích nějaký problém, který by mohl způsobit velké zpoždění autobusů. Pak se musel rozhodnout, zda zůstane na své původní trase nebo pojede po objížďce. Ti všichni se zkrátka starali, aby autobusy jezdily dobře a pokud možno včas a byly pěkné a čisté. A že to bylo někdy práce! Tu chyběla voda na chlazení motoru, tu byl prasklý řemen pohánějící klimatizaci, jindy zase byla politá podlaha, nebo špinavá okna. Někdy zase nebylo prakticky nic potřeba a to si pak řidič i stevardka vážili, že mají chvilku volnou, aby si třeba mohli popovídat, jak se jim vlastně celkově daří. Ale těch chvil nebylo mnoho. Inu cestující chtějí nějaký servis a tak se posádka musí snažit, aby byli spokojení. A autobusy se snažily spolu s nimi. Tedy alespoň většina se snažila.

Jinak tomu bylo u Osmdesátky. Ne, že by se přes den špatně pracoval. To byl naprosto vzorný autobus. Jezdil bez problémů, při zpoždění dělal co mohl, aby pomohl řidiči jej stáhnout, o přestávce nechal v klidu posádku plnit si své povinnosti. Ovšem, jakmile dojeli poslední cestu do cíle tak užuž, aby byl na parkovišti odstavený a mohl spát nebo si povídat s ostatními autobusy. „No tak,“ rozčilovali se řidič Mari a stevardka Terka, „aspoň tu podlahu a okna nás nech umýt.“po té, co Osmdesátka sám zhasnul světla a zavřel dveře. „Vždyť to je čisté,“ trucoval autobus. „Ale už,“ zlobil se řidič Fanouš, „nedrž ten špunt od nádrže, ať tam mohu natankovat naftu. V nádrži je jí už málo.“ „A však to stačí,“ odbyl jej otráveně Osmdesátka. „To stačí sotva na první cestu!“ „Tak si natankuje Mari zítra ráno.“ „Do rána se může stát cokoli, mohou tě převelet na jinou, delší linku, nebo může Mari zaspat.“ „Nic se nestane, já prostě už nikam nejedu, já chci jít spát, mám už slabé baterky“ (což nebyla pravda).

A takhle to šlo neustále. Jen výjimečně se podařilo autobus přemluvit, aby zůstal vzhůru o pár minut déle, a mohlo se vše nachystat na další den. I pan Dispečer, mu domlouval, že to takhle nejde. Nakonec Osmdesátce pohrozil, že z něj udělá střídací autobus. „To je mi jedno,“ odsekl autobus, „já tady nebudu po celém dni honění ještě lítat pro naftu a pro vodu a ještě abych zůstával kdovíjak dlouho vzhůru kvůli úklidu.“ „Jak si přeješ,“ odtušil pan Dispečer.

Tu se ho Fanouš i Mari jali přemlouvat, aby dal autobusu ještě šanci. Koneckonců i pro ně by to znamenalo střídat autobusy, které by byly kolikrát ve špatném stavu. „Dobře,“ souhlasil pan Dispečer, ale jen jednou vás Osmdesátka večer nenechá dělat vaše povinnosti a bude střídat, kde se dá. Ale nebojte, vy budete dostávat pěkné a poslušné autobusy.

A tak mu řidiči zkusili domluvit, že být střídacím autobusem není žádný med. Každý na autobuse udělá jen to nejnutnější a pryč od něj. Žádné pravidelné umývání, žádné prohlížení, zda něco nechybí, zda je vše na svém místě. Ale autobus tvrdohlavě opakoval, že mu to je jedno. „Však to stejně neudělají,“ povídal večer jinému autobusu, „ a i kdyby, tak dotankovat mě musí a zkontrolovat mě taky musí každý řidič.“ „To jo, ale rozhodně tě nebudou pravidelně umývat a pečovat o tebe.“ Ale Osmdesátka si to odmítal připustit.

Dva dny na to přišel do autobusu dříve než obvykle jiný řidič. Vrazil do tachografu svou kartu řidiče, otočil klíčem a prudce se rozjel. „Dneska nejedeš do Olomouce, dneska jedeš do Prahy, abys věděl,“ oznámil řidič a prudce se s Osmdesátkou rozjel.

Po pár desítkách kilometrů byl Osmdesátka celý rozcukaný. Neznámý řidič s ním jel rychle, prudce brzdil, do zatáčky s ním hrubě trhl. Když se autobus ozval, ať s ním jede jemněji, tak jej řidič tvrdě odbyl, aby nemlel a pracoval, že tu není od toho, aby komentoval jeho řízení.

Když konečně dojeli do Prahy a zpět, řidič s ním zajel na benzínku (Osmdesátka se vůbec nepokoušel protestovat, že se mu nechce, natolik se bál řidiče), uzávěr mu byl otevřen tak prudce, až měl Osmdesátka strach, že mu jej utrhne. Vzápětí řidič bezohledně vrazil pistoli do nádrže. Pak jej odstavil, aniž by na ně cokoli umyl. Celkově to byl hrozný den. Už se těšil na další den, že s ním pojede Mari nebo Fanouš.

Ovšem v noci jej probudili a že pojede do Košic. Tam s ním řidiči jezdící tuto linku sice zacházeli lépe než předchozí den,večer mu setřeli čelní sklo a zrcátka, ale to bylo vše. A tak to šlo den po dni celé dva měsíce. Nikdo jej pořádně neumyl zevnitř ani zvenčí, nikdo nezkonroloval, zda má dost kapaliny do ostřikovačů, oleje, čistou klimatizaci, zda ho něco někde nebolí, nedře. Nehledě na to, že měl mnohdy odřený lak, prasklé sklo u světel, nalomené poziční světlo (improvizovaně narovnané pomocí klacku a izolepy).

Počal prosit pana Dispečera, aby jej zase navrátil na jeho původní linku, k Fanoušovi a Marimu. Pan Dispečer však trval, ať ještě chvíli zůstane střídat. Koneckonců to tak chtěl, ne? Jednou s ním jela jako stevardka Terka tak ji prosil, aby se přimluvila u pana Dispečera nebo u řidičů, aby se mohl vrátit. Že je mu líto, jak se choval, že si uvědomuje, jak mu bylo předtím dobře. Sliboval a plakal, až se Terka slitovala a u řidičů i u pana Dispečera se přimluvila.

Po pár dnech se ocitl v Brně a ráno přišel Mari a Terka a pan Dispečer. „Milý Osmdesátko,“ promluvili „dáváme ti ještě jednu šanci. Budeš opět jezdit s Marim a Fanoušem. Ale jestli jednou jedinkrát někoho nenecháš udělat co má, jednou jedinkrát budeš kvůli své lenosti zanedbaný, budeš střídacím autobusem natrvalo.“

Autobus slíbil, že se polepší. A skutečně: Celá posádka jej následně týden dávala dohromady zevnitř i zvenčí a on nijak neprotestoval, i když už se mu chtělo spát nebo byl vedle kamarád. Snažil jim večer více svítit, aby jim to šlo lépe. A zůstalo mu to napořád. Mari, Fanouš i Terka si jej od té doby nemohli vynachválit, jak skvělá je s ním teď spolupráce. Sloužil jim věrně dlouhou dobu, dokud neodešel do služby k jinému dopravci.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Zuzana Syrůčková | neděle 24.3.2019 8:33 | karma článku: 11,80 | přečteno: 395x
  • Další články autora

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Nepozorný Padesátka

Nejen z Brna jezdily autobusy. Jezdily také z Liberce, Českého Krumlova nebo třeba z Plzně. Odtud také startoval Padesátka.

31.1.2021 v 17:17 | Karma: 6,28 | Přečteno: 300x | Diskuse| Poezie a próza

Zuzana Syrůčková

Rozhovor Mrňouska s maminkou

Neustále se točím kolem maminky. Hrozně moc bych si s ní chtěl promluvit, ale nejde to. Neslyší mě, ať se na ní snažím mluvit normálně nebo křičet. Já jsem totiž umřel.

18.5.2020 v 10:37 | Karma: 19,00 | Přečteno: 749x | Diskuse| Poezie a próza

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Stotřicetosmička unesen černokněžníkem

Stotřicetosmička to neměl jednoduché. Jeho řidič Luboš byl trochu morous. Dostat z něho víc jak dvě slova během jízdy bylo obtížné a úsměv byl snad nemožný.

4.8.2019 v 10:34 | Karma: 6,42 | Přečteno: 177x | Diskuse| Poezie a próza

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Uličnický Dvěstědvacítka

Říká se jaký pán, takový krám. A to platilo i u Dvěstědvacítky. Když přijel jako úplný nováček do firmy, obhlíželo si jej spousta řidičů. Dva z nich na něj vesele zamrkali a on jim ochotně zablikal na oplátku.

28.7.2019 v 15:45 | Karma: 6,86 | Přečteno: 250x | Diskuse| Poezie a próza

Zuzana Syrůčková

Žlutá pohádka - Dvěstěsedmnáctka bojuje proti nepořádníkům

Byly autobusy a posádky, které dbaly na úklid a čistotu více než ostatní. A tak je velmi hnětlo, když po sobě cestující zanechali nepořádek.

7.4.2019 v 14:03 | Karma: 9,21 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Studenti v Belgii, Irsku či Británii protestují kvůli Gaze, staví tábory

6. května 2024  17:38

Studenti na třech univerzitách v Belgii a Nizozemsku zahájili v pondělí jejich okupaci na protest...

Pětiletá dívenka vdechla párek v rohlíku, za pár dní v nemocnici zemřela

6. května 2024  17:30

Velká tragédie se odehrála na konci dubna v Kravařích na Opavsku. Pětiletá dívka si šla o přestávce...

Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Voda zaplavila ulice i železnici

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  17:28

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padají i kroupy. Hasiči hlásí desítky...

V predátorských titulech publikovala i Nerudová. Bylo to dávno, hájí se

6. května 2024  15:16,  aktualizováno  17:26

Danuše Nerudová je lídr kandidátky STAN a také aspiruje na post europoslankyně. Česko by ráda...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 13
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1521x
Nesnáším bariéry v hlavách lidí. Chci proti nim psát. Nesnáším slepé papouškování. Chci, aby se přemýšlelo.

Seznam rubrik